Článek, který jsem napsal pro interní Peliblog, ale předkládám ho i sem.
Pojem lowcost je u nás na oddělení letenkářů spojen zejména se zakupováním lcc failů. Ti služebně starší si ještě vzpomenou na nikdy nekončící dotazy klientů “proč se mě nejde přihlásit do Ryanair rezervace pomocí mého emailu.”
Pro mě je však pojem lowcost spojen zejména se stylem cestování, kterému se v posledních letech věnuji. A levné letenky v něm nehraji až tak velkou roli. Při koupi letenek je potřeba totiž trochu plánovat. Já preferuji spíše nemít pevný plán. Proto cestuji převážně spolujízdou a stopem. U prvně jmenovaného to lze poměrně flexibilně řešit x hodin až dní před cestou, u druhého je to ještě jednodušší – stačí vyrazit na nejbližší benzínku nebo výpadovku za město a zvednout palec.
Stopování není pouze o tom dostat se z bodu A do bodu B zadarmo. Je za tím mnohem víc. Je to ten lehce nervozní pocit, když stojíte u krajnice, a nevíte co Vás čeká. Je to o tom, že potkáte spoustu neuvěřitelných lidí s neuvěřitelnými příběhy. Co na tom, že něco z toho budou opravdu jen “příběhy”. Jako třeba příběh Stana, obchodníka s ovocem z Vietnamu, který kdysi pašoval z Ruska AK47, a který nás dalšími a dalšími historkami zásobuje celou cestu od polských hranic do nočního Berlína. Kde místo, aby nás vysadil, tak nás zaveze na Berlínskou zeď a další významné místa. Protože vlastně nemůže dnešní noc přijít domů. Prohrál totiž všechny peníze v kasínu a žena by ho zabila.
Stopováním a využíváním služeb jako je Couchsurfing či Airbnb se dostanete do přímého kontaktu s místními lidmi – dostanete možnost okusit kousek jejich běžného života. A o dané zemi a mentalitě lidí se dozvíte mnohem víc, než kdy vyčtete z turistického průvodce. Uprostřed Hercegoviny jsem tak měl možnost kochat se výhledy od starého hradu kdesi na kopci. Když mě tam zavezl týpek, který sice spěchal, ale říkal, že tohle prostě musím vidět, když tudy projíždím. A cestou vykládá, jak probíhá Balkánská svatba. Jsem si jist, že kdyby byla dnešní den, a ne před pár týdny, tak by mě pozvánka neminula.
Tento způsob cestování Vám přinese i nové kontakty. Jasně, většinu lidi uvidíte poprvé a také naposled. S některými si vyměníte číslo a občas si něco napíšete. Ale pak se najdou i takoví, kteří přijmou Vaše pozvání a přijedou za Vámi. Tak jsme například pohostili Gergelyho, který si myslím na víkend strávený na Oravě jen tak nezapomene.
Každý jeden stopovací výlet by určitě vydal na samostatný článek, no třeba někoho, kdo nikdy nestopoval, inspiruje k první cestě. K cestě za hranici komfortní zóny. Stojí to zato!
