Minulý týden jsem Magdalénu vzal na přechod mého nejoblíbenějšího Slovenského pohoří Malá Fatra. Po víkendu stráveném na Oravě, v úterý ráno jedeme směr Terchová, kde přechod začínáme.
>> Video sestřih ke shlédnutí zde
Začínáme ráno
Ranní mlhy se zvedly a vypadá to na krásný den, šlapeme první kroky po modré značce z Bieleho Potoku. Čeká nás výstup skrze Janošíkové diery, známé soustavě soutěsek, vodopádu a skalních útvarů. Výstupy jsou zajištěny pomocí laviček, žebříků a řetězů. Dá se tak bezproblémů zvládnout, a brzy se ocitáme pod Tanečnici, kousek od sedla Medzirozsutce, kde si dáváme první pauzu a snídáme slaninu s chlebem.
Do sedla to je pak už jenom kousek a vidíme krásně na oba symboly Malé Fatry – Malý a Velký Rozsutec. Stezka na Velký Rozsutec je tradičně na jaře uzavřená z důvodu ochrany přírody a tak jej obcházíme traverzem po modré značce. Po necelé hodince se ocitáme z druhé strany Velkého Rozsutce, v sedle Medziholie, které je křižovatkou spousty cest.
Výstup na Stoh
Náš směr je však jasný, vydáme se na Stoh. Chvílí si pohrávám s myšlenkou obejít ho traverzem (v hlavě se mi vybavují vzpomínky na nekonečný zimní výstup a duhovou vílu), avšak Magdaléna zavelí, že jdeme na vrchol a také nahodí slušné tempo a bez zastavení jsme za chvíli nahoře. Stoh je se svou výškou 1.607 m. jednou z dominant Malé Fatry. Jeho vrchol poskytuje krásné výhledy do všech stran.
Ze Stohu pokračujeme prudkým klesáním do sedla, aby jsme opětovně nabrali výšku a už definitivně zůstali na hřebeni. Je pozdní odpoledne a kráčíme pohodovým tempem přes Poludňový grúň. Za vrcholem si dáváme delší pauzu a když se poté vydáme na cestu, tak o pár metrů dále spatříme zmiji (vretenici), jak se vyhřívá přímo uprostřed stezky.
Pak nás čeká už jenom kousek po hřebeni, a před vrcholem Hromového uhýbáme z cesty a klesáme na Chatu pod Chlebom, místem kde dnes složíme hlavy.
Chata pod Chlebom
Chata pod Chlebom je moje oblíbená, vždy tady je výborné jídlo, pití a super atmosféra. Dnes je tady však prázdno, budeme tady jediní. I za celý den jsme téměř nikoho nepotkali, jen pár lidí v Dierach a jednu dvojici na hřebeni. Paní chatárka dnes asi nemá svůj den a moc se ji s námi nechce bavit, ale naše hladové krky uspokojí na výbornou. Já si dám jelení guláš a Magdaléna halušky, mají tady i dobré pivko a pokračujeme Demanovkou. Každopádně jsme celkem unavení tak jdeme i brzy spát.
Den druhý
Ráno se probouzíme do oblačného rána. Každou chvíli to vypadá na pořádný slejvák a tak ani nikam nespěcháme. Dáme si skvělé vajíčka na snídani a domluvíme se, že vyjdeme do Snilovského sedla a uvidíme jak dál. Ani jednomu z nás se moc nechce jít celý den v dešti.
V Snilovském sedle dost fouká a mlhy se převalují přes hřeben, avšak vypadá to mnohem lépe, než ráno. Magdě se moc nechce, ale já přesvědčuji, že to až na Strečno, a tedy celý hřeben, zajdeme. Stoupáme tedy na Velký Kriváň a po něm se máme rozhodnout, zda sejdeme do údolí anebo budeme pokračovat. Velký Kriváň je se svými 1.709 m. nejvyšším vrcholem Malé Fatry. Vrchol je v mracích, ale již během výstupu se postupně nebe projasňuje, i slunce se začíná ukazovat. Není co řešit a pokračujeme dále po hlavním hřebeni, jak bylo v plánu.
Opuštěný hřeben
Procházíme vrchol Pekelník, sedlo Bublen a stoupáme posléze i na Malý Kriváň (1.671 m.). Zde potkáme jediného člověka na hřebeni tento den, a je to až neuvěřitelné, že tady nikdo není. Za Malým Kriváněm pozorujeme déšť, který skrápí údolí. Rozhodujeme se tedy, že již nebudeme stoupat na vrchol Suchý, který se dá obejít traverzem. Avšak déšť je rychlejší, obrovská průtrž nás chytne před vrcholem Stratence, do pěti minut jsme durch promočeni. Za Kriváněm se ozývá zlověstné dunění hromu a rychle tak pospícháme k sedlu Vráta, kde se napojujeme na žlutou trasu a opouštíme hřeben. Neradno být na hřebeni ve skalách za bouřky.
Traverz Suchého je dlouhý a náročný, avšak už aspoň neprší. A dopředu nás žene vidina chaty, která je již nedaleko.
Chata pod Suchým
Na chatu pod Suchým přicházíme okolo třetí hodiny odpoledne, tak máme dostatek času se najíst, dávám si skvělou česnečku a ještě lepší kynuté buchty. Převlečeme se do suchého oblečení a už nás čeká jen více jak dvouhodinový sestup na Strečno. Místy je to velmi prudké klesání a je to opravdu náročné. Jednou jsem to tudy šel nahoru, a to bych už nikdy nechtěl.
Okolo Střečna domů
Klesáme až k Váhu a před námi je zřícenina Starého hradu (Starhrad) z třináctého století. U posledního rozcestníku se dozvídáme, že na vlakovou stanici do Strečna to je 45 minut, a poslední vlak nám jede přesně za 46 minut. Poslední kilometry tak jdeme raději svižnou chůzi. Stihneme to bez problémů a už nás čeká jen několikahodinová cesta do Bratislavy.
Celkem jsme ušli za dva dny 40 km s převýšením 2.400 m.